Příběh

„Snědená“ voda

I když rádio hrálo nahlas, Honza byl při příchodu do kuchyně pořád ospalý. Jeho mladší bratr Matěj kousal do chleba a olizoval si prsty, po nichž mu stékal med. Nohama si klepal do rytmu hudby a přitom vždycky trošku kopl do červené aktovky, postavené u židle.

„Dobré ráno, Honzo,“ pozdravila máma. „Vidím, že ranní ptáče z tebe nikdy nebude. Úplně ti vidím na očích, že bys ses nejraději znova zavrtal pod peřinu. Naštěstí ještě máme dost času. Autobus odjíždí až za čtvrt hodiny. Pojď se nasnídat.“

V tom se ozvala znělka zpráv o sedmé a maminka ztichla.

Moderátor ohlásil: „Požáry v americkém státě Jižní Karolína už donutily tisíce lidí uprchnout ze svých domovů. Příkaz k evakuaci byl vydán včera odpoledne ve městě San Marcos, které pokryl hustý oblak kouře. Plameny už stačily od začátku minulého týdne pohltit okolo 30 000 hektarů půdy. Hasiči prohlásili, že s takovýmito požáry se ještě nesetkali.“

„Kolik to je 30 000 hektarů?“ zeptal se Matěj s plnou pusou.

„Asi jako 30 000 fotbalových hřišť!“ odpověděl Honza.

„Jak to, že může shořet tolik půdy?“ byl zvědavý Matěj.

„Protože vítr šíří oheň všemi směry,“ reagovala maminka.

„A protože stromy, keře a tráva jsou suché, oheň se pak šíří daleko jednodušeji a rychleji,“ dodal Honza.

Zajímá Vás, jak příběh skončí? Stáhněte si naší publikaci Menu pro změnu, kde najdete nejen rozuzlení příběhu, ale také inspirativní otázky, zodpovědné tipy, další zdroje a mnohem víc!

Problematický trend č. 6:

Na celém světě se vyplýtvá třetina potravin

Na světě se vyplýtvá nebo jinak přijde nazmar až třetina potravin. Spotřebitelé v průmyslově vyspělých zemích vyplýtvají ročně tolik potravin (222 milionů tun), kolik se jich vyprodukuje v celé Subsaharské Africe (230 milionů tun). Předpokládá se, že v Evropské unii přijde vniveč 89 milionů tun potravin. Abychom byli konkrétnější: to je, jako by každý člověk týdně vyhodil čtyři celé pokrmy.

These bananas will go wasted because they are rejected by supermarkets due to their non-standard shapes or sizes. (Photo: Feedback/Tristam Stuart)

Tyto banány se budou muset vyhodit, protože je supermarkety odmítly kvůli jejich nestandardnímu tvaru nebo velikosti. (Photo: Feedback/Tristam Stuart)

Ve světě, kde ještě stále existuje hladomor, lze plýtvání potravinami těžko pochopit. Jeden z devíti obyvatel Země dnes nemá dostatečný přístup k potravinám. Ale vyhněme se zjednodušeným řešením, kdy by se ušetřené jídlo z bohatších částí planety posílalo druhé straně. Potravinové dary nepředstavují z dlouhodobého hlediska východisko pro řešení základních příčin potravinové krize. Protiklad plýtvání potravinami na jedné a hladu na druhé straně by nás spíše měl vést k otázce, nakolik si skutečně vážíme potravin a jídla jako základní životní potřeby a jak se jimi snažíme neplýtvat, když víme, že jinde na světě žijí lidé, kteří se ani dnes nenajedli dosyta nebo vůbec.

Plýtvání potravinami je také těžko pochopitelné ve světě, ve kterém jsou jen omezené zdroje. Obzvláště znepokojivý je fakt, že 30 % ulovených mořských ryb se nikdy nedostane na talíř, i přesto, že rybolovné zdroje se prudce zmenšují. Víme-li, že třetinu potravin lidé vyplýtvají, znamená to také, že přijde nazmar i třetina paliv, hnojiv a vody, které byly použity na jejich výrobu nebo zpracování. Vyplývá z toho také skutečnost, že odlesňování, ničení půdy a vypouštění skleníkových plynů do ovzduší byly stejně tak úplně zbytečné. Co je ovšem ještě horší: nesnědené potraviny dále způsobují znečistění planety, protože než aby skončily na kompostu a užitečně se alespoň rozložily, míří do spaloven, kde jejich likvidace spalováním produkuje nebezpečné odpady, podílející se na negativních změnách klimatu planety. Představte si, že nejenže plýtváme cennými zdroji, abychom potraviny vůbec vyprodukovali, ale navíc ještě znečišťujeme ovzduší nadbytečným vypouštěním CO2, které způsobuje nebezpečné oteplování našeho podnebí. V následujícím příběhu se dozvíme víc o virtuálních zdrojích, které za výrobou našich potravin stojí.

Green beans plantation in Kenya. Fertile land and water precious to local communities is virtually exported when beans are sold to European consumers. Kenyan beans are exported all year round although green beans can also be grown seasonally in European countries (Photo: Creative Commons)

Fazolová plantáž v Keni. Prodejem lusků evropským spotřebitelům prakticky dochází k vývozu úrodné půdy a vody, které jsou pro místní keňské komunity velmi vzácné. Fazolové lusky se z této africké země vyvážejí po celý rok i přesto, že se dají v evropských zemích pěstovat sezónně (Photo: Creative Commons)

Chcete se dozvědět víc? Stáhněte si naší publikaci Menu pro změnu a objevte příběhy, které se skrývají za naším jídlem!