Barbora Trojak se tématu fair trade a odpovědné a udržitelné spotřeby věnuje již více než osm let. Od roku 2015 vede kampaň Za férové banány, která se zabývá zejména otázkou pracovních podmínek v banánovém průmyslu v zemích globálního Jihu a dopadem chování společností i spotřebitelů na lidi v těchto zemích.
Source: www.facebook.com/zaferovebanany/
Také na Fóru se věnovala tématu banánů – nejoblíbenějšího tropického ovoce na světě. Dle statistik je totiž spolu s pomeranči a jablky (které se však narozdíl od banánů přidávají také do džusů, moštů a dalších výrobků) jejich celosvětová spotřeba vůbec nejvyšší. Málokdo však ví, že banány mají svou odvrácenou tvář.
Source: www.facebook.com/zaferovebanany/
Jejich produkce dává živobytí staticícům lidí, zároveň je však tento byznys postaven až z 90 % pouze na jedné, geneticky velmi slabé odrůdě. Odrůda Cavendish je obrovsky náchylná k nemocem a škůdcům, což ještě zhoršuje fakt, že je pěstována v monokulturách. Z toho důvodu je nutné ji rozsáhle chemicky ošetřovat, dokonce se prý jedná o druhou nejvíce stříkanou plodinu na světě. Prvenství si v tomto ohledu drží bavlník. Takto využívané chemické látky, často velmi nebezpečné a ve vyspělém světě zakázané, jsou samozřejmě značně škodlivé pro lidi, kteří na plantážích pracují nebo v jejich okolí žijí. Cílem workshopu bylo proto ukázat, co se za produkcí banánů skrývá, a jakou moc změnit banánový byznys k lepšímu mají nejen supermarkety, ale také spotřebitelé.
V případě supermarketů je velký problém zejména v tom, že banány jsou jednou ze základních položek, na jejichž nízkou cenu se velmi dobře daří lákat zákazníky. Pokud by byla prodejní (a výkupní) cena vyšší, mohli by pěstitelé zlepšit své pracovní podmínky a třeba i investovat do změn, které by vedly k vyšší udržitelnosti celé banánové produkce. Prozatím jsou však dle Barbory šance na tyto změny mizivé, neboť tlak supermarketů na cenu je obrovský. Sami spotřebitelé jsou na nízkou cenu banánů zvyklí a málokdo si uvědomuje, že není reálně možné, aby tropické ovoce, které k nám cestuje přes půlku světa, stálo stejně nebo dokonce méně než lokální jablka.
Source: www.facebook.com/zaferovebanany/
A co považuje Barbora Trojak za nutnou změnu směrem k udržitelnějšímu potravinovému systému? Také jí jsme tuto otázku položili, a ptali se hned na dvě úrovně – osobní a systémovou.
„Na rovině spotřebitelů je podle mě klíčové, aby lidé začali pokládat jídlo za mnohem důležitější věc – více nad tím, co jí, přemýšleli a přikládali jídlu větší váhu. Z toho důvodu, že produkce potravin souvisí s mnoha globálními i lokálními problémy. Jídlo není jen fyzická potřeba, je obrovským souborem různých aspektů, společenských, environemntálních či ekonomických. Pokud by s lidé začali tyto souvislosti více uvědomovat, mohlo by se mnohé změnit. Už jen když se snažíte hledat alternativní kanály nákupu potravin, místo supermarketu, seznámíte se s mnoha zajímavými lidmi, farmáři, místními producenty a tak dále. A mnohem lépe si uvědomíte, jaké dopady produkce potravin má a jak jsou propojené.“
Source: www.facebook.com/zaferovebanany/
„Na institucionální, systémové rovině je z mého pohledu nejdůležitější přemýšelní o spravedlivějším dělení zisku a hodnot. Ale také určitá přísnost institucí, které se neudou bát regulovat aktivity byznysu a chránit malé výrobce a pěstitele. Což je věc, jejíž funkčnost je již na příkladu banánů vidět. Některé státy se totiž rozhodly nastavit minimální výkupní cenu banánů a toto opatření skutečně funguje. Jedná se například o Ekvádor, který rovněž stanovil, že si firma, nebo její majitelé, nemohou vyplácet dividendy, pokud její zaměstnanci nedostávají důstojnou mzdu. Ta se liší od mzdy minimální, která je často nedostatečná.“
„V neposlední řadě je na institucionální rovině důležité přemýšlení v dlouhodobém kontextu. Mnohá rozhodnutí se totiž podřizují aspektu vysokého krátkodobého zisku a odhlíží od dlouhodobého negativního dopadu. To lze rovněž hezky ilustrovat na banánovém příkladu. Místo toho, aby firmy investovaly do udržitelného modelu produkce, soustředí se v naprosté většině případů hlavně na výnosy a zisk. Na udržitelnost se často úplně kašle, což však může vést k tomu, že tady za 10 let žádné banány, tak jak je známe dnes, nebudou. Právě kvůli nemocem, které produkci tohoto ovoce značně devastují. Jedná se o obrovskou krátkozrakost, která by neměla být vůbec tolerována.“
