Pascal Gbenou je farmář, vysokoškolský učitel a aktivista z Beninu. Vede odbory pěstitelů rýže z celé Západní Afriky. Snaží se dohodnout s dalšími aktéry, kteří se podílejí na produkci rýže, aby se stala udržitelnou a pěstitele uživila. Více než 24 let se podílí na činnosti dvou zemědělských škol, učí také na místní Université d’Agriculture de Ketou a píše vědecké práce v oblasti ekologie živočichů a zoogeografie. V říjnu 2016 byl v Praze významným hostem fóra Menu pro změnu. V rozhovoru pro Glopolis vysvětluje, jak klimatická změna výrazně ovlivňuje jeho rodinnou farmu a životní situaci vůbec.
Jak probíhající změna klimatu ovlivňuje chod vaší agroekologické farmy, způsob, jakým hospodaříte a jak vaši lidé pracují?
Ano, kllimatická změna na naše hospodaření opravdu působí. A jak víte, mění všechno. V naší zemi jsme vždycky farmařili tak, že jsme se dívali na oblohu a čekali na déšť. Doba dešťů je ale úplně jiná. Je čím dál těžší se ho dočkat, naše situace se změnila. Jako rodinná farma se ale snažíme této nové situaci přizpůsobit a nadále tvrdě pracujeme, aby se jídlo dostalo k našim zákazníkům.
Jak jste se nové situaci přizpůsobili?
Abychom to zvládli, vyhledáváme různé druhy semen a snažíme se používat nové metody práce, třeba mulčování. Musíme udělat všechno proto, abychom osivo uchránili. Probíráme různé strategie, jak pokračovat v práci a nepřijít o obživu.
Pascal Gbenou na své agroekologické farmě. (Foto: SRI-RICE)
Můžete dát příklad takové snahy, k čemu jste došli?
Diskutujeme o tom, jak zvýšit výnosy a jak prodat za dobrou cenu. Také promýšlíme, jak čelit různým situacím, které přináší klimatická změna. To se týká třeba výtěžnosti půdy a života vůbec…
Kolik lidí na farmě pracuje?
Na farmě mám čtyři stálé zaměstnance a pak několik lidí, kteří chtějí pracovat příležitostně. Provozujeme také zemědělskou školu, abychom dali mladým lidem příležitost naučit se hospodařit. V podmínkách klimatické změny je také důležité všechno zpracovat. Chováme zvířata, pěstujeme rostliny, jejich vzájemná vazba je důležitá. Recyklujeme opravdu všechno a to je další způsob, jak změně klimatu čelit.
Farma a zemědělská škola Pascala Gbenou. (Foto: SAIN Benin)
Povzbudila vás zpráva Organizace OSN pro zemědělství a výživu (FAO), která zdůrazňuje, že kvůli změně klimatu potřebují podporu hlavně malé farmy, jako je ta vaše?
Ano, podporu opravdu potřebujeme. Bez ní bychom farmu museli zavřít. V Evropě farmářům hodně pomáhá stát, ve Spojených státech také. My v Africe ale nejsme ve stejné situaci. Farmařit je pro nás velmi obtížné. Jako producenti rýže musíme čelit neférové soutěži. Tím, že nemáme finanční podporu vlády, musíme si poradit s nadprodukcí velkých farem, která může vést k pokřivení trhů. Není to snadné. Přesto věříme, že dokážeme nasytit svět a stále se o to pokoušíme. Doufáme, že ovlivníme postoj vlád a ty se pokusí pro nás něco udělat.
Co Vám pomáhá v práci? Opíráte se hodně o spolupráci s lidmi v celém potravinovém řetězci?
Ano, už se sdružujeme. V Západní Africe se farmáři organizují na více úrovních, od obcí až po celý region. Nedá se říct, že by se lidé nedokázali propojit. Chybí nám spíš finanční podpora. Usilujeme o snížení daní. O dobré podnikatelské prostředí, v němž bychom dokázali prodat to, co jsme sklidili. V takové situaci ale zatím bohužel nejsme…
Pascal Gbenou během své přednášky na Fóru Menu pro změnu. (Foto: Glopolis)
Jak vás inspirovalo Fórum Menu pro změnu? Co jste si odnesl z diskusí s kolegy?
Fórum bylo pro mě inspirativní. Setkal jsem se tady s lidmi, kteří na tom jsou podobně jako my, třeba z Indie nebo z Evropy, kde je situace jiná. Nejste na to tak sami. Měli jsme tu příležitost diskutovat s kolegy, vyměnit si informace a také upozornit na to, s čím se potýkáme, vzájemná podpora je důležitá. V globalizovaném světě, jsme na sobě navzájem závislí. Spolupracovat musíme, jinak to nezvládne nikdo z nás.
Pascal Gbenou s učitelkami z Rumunska. (Foto: Glopolis)
Zatím jsme probírali obtíže Vaší práce, ale je také něco, co Vám přináší radost a dává naději?
Mám velkou radost, když to, co vypěstujeme, vyroste a dostane se někomu na talíř. Také se raduji z toho, že přispíváme k výživě lidí a k péči o životní prostředí. Hodně toho závisí na nás samotných a na naší pracovitosti. Velké firmy dělají co je dobré pro ně, my se snažíme přispět k tomu, aby bylo jídlo dostupné. Zemědělství nám pomáhá přežít. K tomu, aby se naše zhoršující se situace změnila, ale potřebujeme pomoc státu a spolupráci.
