Příběh

Záhadné zvíře

Bylo zrovna odpoledne, když na Terezinu tvář spadla první dešťová kapka.

„To snad ne. Měly bychom rychle najít nějaký úkryt, než začne bouřka.“

Šedou oblohu pročísl blesk. Začalo lít jako z konve, a tak se Tereza s Janou opřely do pedálů a po blátivé cestičce šlapaly tak rychle, jak jen mohly. Kola jim na vlhké cestě docela podkluzovala. „Koukej! Támhle! Nepůjdeme dovnitř?“ Jana ukazovala směrem k bílé budově, která se vynořila za zatáčkou. Už několik metrů od domku cítily vůni navlhlé slámy. Došlo jim, že jsou na farmě. Protáhly se otevřenou brankou, kola hodily na zem a nedočkavě otevřely první dveře, které uviděly. Vevnitř bylo teploučko a podlaha měkce vystlaná. Jakmile si jejich oči zvykly na přítmí, zarazily se, jestli se jim to celé náhodou nezdá.

„Je to ovce, nebo… prase?“ zamumlala Jana. Huňaté zvíře bylo příchodem dvou vetřelkyň poněkud překvapené a za malou chvíli vydalo zvuk, který nemohl nikoho nechat na pochybách, že šlo o…

„Prase!“

Vtom někdo vešel do stáje. Byla to vysoká žena v pláštěnce. Usmívala se na ně.

„Zdravím vás, děvčata. Viděla jsem vás přicházet a říkala jsem si, že vám nabídnu horký čaj, než přestane pršet. Pojďte se mnou do kuchyně.“ Jana a Tereza pozvání radostně přijaly. Dívky vešly do kuchyně, kde se vůně bylinkového čaje mísila s vůní nějaké lahůdky, která se právě pekla v troubě. Tiše se posadily a doufaly, že se dozví víc o onom záhadném čuníkovi, který vypadal trošku jako ovce.

– „Rubín vás překvapil, viďte?“ zeptala se farmářka.

„Rubín? Tak se jmenuje to prase?“ nechtěla uvěřit Tereza.

„Ano.“ usmála se žena. „Rubínovu plemenu se říká mangalica. Většinu času tráví venku, a tak je huňatý jako ovce, hlavně v zimě. Hrozilo, že tohle plemeno vyhyne, ale chovatelé ho naštěstí zachránili. Je to hlavně díky tomu, že v Maďarsku se jich lidé rozhodli chovat víc a víc.

„Hrozilo, že vyhyne? Že by zmizelo úplně nadobro? Jak je to vůbec možné?“

Zajímá Vás, jak příběh skončí? Stáhněte si naší publikaci Menu pro změnu, kde najdete nejen rozuzlení příběhu, ale také inspirativní otázky, zodpovědné tipy, další zdroje a mnohem víc!

Mangalitsa pig

Plemeno prasat mangalica (Photo: By Nienetwiler (Own work) [CC BY 2.5 ch (http://creativecommons.org/licenses/by/2.5/ch/deed.en)], via Wikimedia Commons)

Problematický trend č. 5:

Kvůli upřednostňování standardizovaných potravin přicházíme o ostatní odrůdy

Když vejdeme do supermarketu, obklopí nás regály zaplněné všemi možnými druhy potravin, které nezřídka pocházejí z dalekých zemí. Dává nám to pocit, že máme na výběr z široké palety potravin, jejichž rozmanitost navíc stále roste. První dojem však může být zavádějící.

Organizace pro výživu a zemědělství (Food and Agriculture Organization, FAO), která je součástí Organizace spojených národů, vysvětluje, že ačkoliv se v dějinách lidstva pěstovalo na 7000 rostlinných druhů, pochází nyní 75 % světových potravin z pouhých 12 rostlinných a 5 živočišných druhů . Více než 60 % příjmu energie obyvatel Země zabezpečují čtyři druhy plodin – rýže, pšenice, kukuřice a brambory. V souvislosti s faktem, že lidský jídelníček závisí na takovémto relativně malém množství plodin, je u nich nanejvýš důležité zajistit vysokou genetickou rozmanitost – to znamená, že bychom měli pěstovat jejich různé odrůdy. Organizace FAO však upozorňuje na vážný problém plynoucí ze skutečnosti, že u každé této plodiny (např. pšenice) už svět o velký počet odrůd přišel (pšenice má tisíce různých odrůd, my jich ale pěstujeme stále méně).

As we've come to depend on a small number of commercial varieties of fruits and vegetables, thousands of traditional (also called heirloom) varieties have disappeared. It's hard to know exactly how many have been lost over the past century, but a study conducted in 1983 by the Rural Advancement Foundation International in USA gave a clue as to the scope of the problem. The survey, which included 66 crops, found that about 93 percent of the varieties in the USA had gone extinct. More up-to-date studies are needed. Source: National Geographic, http://ngm.nationalgeographic.com/2011/07/food-ark/food-variety-graphic

Protože náš jídelníček nyní závisí na malém počtu komerčních odrůd ovoce a zeleniny, mizí tisíce odrůd tradičních. Není snadné přesně určit, kolik jich zmizelo za posledních sto let, ale studie z roku 1983, provedená americkým Mezinárodním fondem rozvoje venkova, složitost problému alespoň trochu více rozklíčovala. V průzkumu, který zahrnoval 66 obecných plodin, bylo zjištěno, že 93 procent jejich odrůd ve Spojených státech už vymizelo. Momentálně potřebujeme takových studií více. Source: National Geographic, http://ngm.nationalgeographic.com/2011/07/food-ark/food-variety-graphic

Chcete se dozvědět víc? Stáhněte si naší publikaci Menu pro změnu a objevte příběhy, které se skrývají za naším jídlem!